31.7.2020 jsem si vyzvedl z datové schránky Rozsudek odvolacího soudu. Tento Rozsudek potvrdil rozsudek soudu 1. stupně, že žaloba o vydání bezdůvodného obohacení se zamítá. Ten samý den t. j. 31.7.2020, jsem podal k soudu 1. stupně žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
24.8.2020 měl soud 1. stupně k dispozici vyplněný dotazník o majetkových a výdělečných poměrech. Přesto nechal marně uplynout 2 měsíční lhůtu pro podání dovolání. 8.10.2020 jsem dostal do datové schránky usnesení soudu 1. stupně, kterým se mně 1) nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro dovolání a za 2) se neustanovuje advokát pro dovolání. Ve zdůvodnění tohoto usnesení je uvedeno, že sice splňuji majetkové, výdělkové i zdravotní podmínky na 100%, ale nesplnil jsem 2 měsíční lhůtu na podání dovolání. I proti tomuto usnesení jsem podal odvolání, které bylo odvolacím soudem zamítnuto, potvrzením usnesení soudu 1. stupně, bez možnosti dovolání. K podobnému případů se vyjádřil i ÚS ve svém Nálezu I ÚS 3106/13 ze dne 23.10.2014. Zde zrušil Usnesení NS pro porušení práva na spravedlivý proces znemožním přístupu k soudu. Soudu 1. stupně vytkl, že nepoužil par. 43 OSŘ a nepoučil žalobce o odstranění nedostatků. Současně mu vytkl dlouhou dobu vyřizování žádosti o OS P a ustanovení advokáta. Můj dotaz: Je lepší podat žalobu pro zmatečnost k odvolacímu soudu dle par. 229 odst 4, či Ústavní Stížnost?
Komentáře vytvořeny pomocí CComment