Osobní bankrot - návod a formuláře

Kdo může požádat o oddlužení a co musí udělat

Předně, oddlužení je určeno pouze pro nepodnikatele, tedy pro toho, kdo skutečně nepodniká a nemá dluhy z podnikání. Není tedy možné chtít ukončit podnikání a pak své staré dluhy řešit oddlužením. Typickým adeptem pro oddlužení je tak běžný zaměstnanec, který si na splátky koupil třeba televizi nebo zájezd, a pak náhle přišel o práci a není schopen své staré dluhy plnit. V takovém případě je namísto dalšího zadlužování rozumnější se s věřiteli zkusit dohodnout nebo se pokusit o oddlužení. Dlužník musí pro úspěšné schválení oddlužení podat návrh na povolení oddlužení, a to na speciálním formuláři. Na formuláři se také musí zaškrtnout kolonka, že je současně podáván insolvenční návrh (zahajující řízení), ledaže ho již podal některý z věřitelů.

Podmínky povolení oddlužení

Vzhledem k tomu, že kromě výše uvedené výjimky, není dlužník-nepodnikatel nucen na sebe podávat insolvenční návrh, vyžaduje se pro povolení oddlužení splnění několika dalších povinností. Dlužník tak musí, pokud podává sám již insolvenční návrh, popsat důvody, proč si myslí, že je v úpadku. Současně musí předložit soupis svých dluhů, pohledávek a majetku, doložit jaké měl v posledních 3 letech příjmy a také jaké příjmy očekává v příštích 5 letech. Do příjmů se musí uvést také příjmy, které má jeho manžel/ka, pokud se mají oddlužit dluhy, které mají manželé společné. Předpokládá se tedy, že dlužník bude v příštích 5 letech výdělečně činný a bude tak schopen pravidelně splácet. Zákon nutí dlužníka, aby nezatajoval ani svou minulost, ani připadnou budoucnost, když soud má dostatek nástrojů na to, aby si dlužníkova tvrzení přezkoumal. Nutné je si zde uvědomit, že pokud bude návrh vadný, soud vyzve k doplnění. Pokud však doplněno nebude, nebo budou uvedena nesprávná nebo nedostatečná data, soud zjistí-li úpadek, okamžitě prohlásí konkurs.

Jakou výši dluhu musí dlužník minimálně splatit

U soudu

Z první reakce soudu bude zjevné, zda návrh chápe jako dostačující nebo opravitelný, nebo zda navrhovateli nevěří. Bude pravidlem, že soud dlužníka vyslechne a také si prověří jeho tvrzení (např. dotazem u zaměstnavatele apod.). Vzhledem k tomu, že podáním návrhu se fakticky blokuje dlužníkův majetek až na běžnou správu, bude vhodné se v tomto období dále nezadlužovat a nedělat mimořádné nebo nevratné kroky. Soud totiž vyzve také věřitele a mohou soudu poskytovat další informace – nemají sice možnost oddlužení zablokovat, ale mohou soud argumenty přesvědčit o jeho neschválení.

Pokud soud zjistí, že jsou dlužníkova tvrzení správná, povolí oddlužení – tím však proces nekončí a začíná se vyjednávat, jakým způsobem se oddlužení vyřeší. Zákon předpokládá řešení oddlužení buď splátkovým kalendářem anebo prodejem dlužníkova majetku, když se dochází také k tomu, že tyto varianty lze kombinovat (např. prodej garáže v majetku dlužníka a zbytek po splátkách).

Věřitelé a oddlužení

O tom, jak se oddlužení vyřeší, mají právo rozhodnout věřitelé – dlužník však může navrhovat. Dlužník nemusí ve svém návrhu dokládat, že má prostředky na obě cesty řešení úpadku – postačí tedy, pokud např. doloží, že očekává dost příjmu na zaplacení 30% svých dluhů, ač jinak nemá žádný majetek. Je třeba si také uvědomit, že soud může kdykoliv v průběhu schvalování oddlužení své původní rozhodnutí změnit a rozhodnout o konkursu. Dlužník by tedy stále měl vážit svá jednání a své kroky.

 

Splácení podle splátkového kalendáře a mimořádné příjmy

Pokud soud stále nebude mít pochyb o dlužníkově poctivém záměru (např. tím, že nadhodnotil své příjmy, nebo možný kariérní růst anebo neuvedl všechny své věřitele apod.), oddlužení schválí. Tím okamžikem buď správce prodá vymezený majetek anebo začne dlužník splácet podle splátkového kalendáře – je třeba vnímat, že dlužník splácí sám, bez vlivu správce nebo soudu, a to přesně podle rozhodnutí soudu.

Pokud se oddlužení řeší splátkovým kalendářem, okamžikem jeho schválení dostává dlužník zpět veškerý svůj majetek, a správce tak na něj již nemá vliv. Pokud by však dlužník měl mimořádné příjmy (dar, výhra v loterii apod.) musí je rozdělit mezi své věřitele, stejně tak prodá-li nějaký svůj majetek – kupní cenu musí opět mezi věřitele rozdělit. Tyto platby jsou nad rámec splátek a dlužník tedy musí splácet dál podle splátkového kalendáře, ledaže by již zaplatil vše. Pokud dlužník své povinnosti z oddlužení splní, soud to vezme na vědomí a řízení ukončí. Následně musí dlužník podat návrh na osvobození od zbytků dluhů – nedojde k tomu tedy automaticky. Soud takové rozhodnutí vydá, čímž osvobodí dlužníka o zbytku všech jeho dluhů (tedy i těch, které nebyly do řízení přihlášeny), kromě povinnosti k náhradě škody na zdraví a peněžitých trestů. Dlužník tak již nic nedluží a může začít znovu žít.

Damoklův meč v podobě konkurzu

Pokud však v průběhu plnění vyjde najevo, že dlužník neplní, nebude schopen plnit, nebo vytvořil nové dluhy, které již vymáhají exekutoři, soud okamžitě oddlužení zruší a prohlásí konkurs. Je tedy zjevné, že i v průběhu řízení musí dlužník spolupracovat a poskytovat všechny potřebné informace – jeho hlavním kontrolorem budou jeho vlastní věřitelé a ti, jak známo, mají často více informací než soud nebo správce.

Ani osvobozením od dluhů však vše nekončí. Pokud by následně (ve třech letech) vyšlo najevo, že dlužník podváděl a tedy získal oddlužení nezákonně, soud osvobození dlužníka zruší – tím okamžikem se mu jeho bývalé dluhy obnoví a lze předpokládat, že nastane konkurs.

---

Časté dotazy:

Významnou okolností pro dlužníka i jeho věřitele je už zahájení insolvenčního řízení a s ním spojené účinky. V našem případě je insolvenční řízení zahájeno nejpozději podáním návrhu na povolení oddlužení dlužníkem a účinky insolvenčního řízení pak nastávají zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení. Mezi výše zmiňované účinky náleží i okolnost, že pohledávky za dlužníkem lze uspokojovat jedině prostřednictvím samotného insolvenčního řízení a za podmínek jím stanovených. Nelze tedy uspokojit pohledávku jiným způsobem, tedy i např. exekucí či výkonem rozhodnutí, Exekuci či výkon rozhodnutí po zahájení insolventního řízení navíc lze nařídit, nelze ji však vykonat. Z uvedeného tedy jasně vyplývá, že v našem případě je exekutor povinen upustit od výkonu exekuce, tj. provádění srážek z příjmu dlužníka, a to nejpozději v okamžiku, kdy se o zahájení insolventního řízení daného dlužníka dozví. V praxi se ovšem často setkáváme se situací, kdy tuto problematiku musí exekutorovi "vysvětlit" například insolventní správce.