Byla jsem na gynekologické prohlídce a mám z toho následky, že jsem se mi vrací ošklivé psychické stavy. Byl mi jako mladé ženě, která je ještě virgo (neměla nikdy pohlavní styk) dělán poprvé vaginálne ultrazvuk. Lékařka mi u toho přehlížela. Z mého pohledu to bylo takto: Lékařka mi vždy dělá ultrazvuk rektálně. Vždy na mě hovoří během vyšetření a dává na mě pozor a vyptává se zda něco nebolí, a rozhodně přes bolest nic nedělá.
Opravdu zdůraznuju, že je vždy šetrná a mluví na mě u všeho. Povífá vždy, že musí opatrně, aby mi nějak neublížila. V čekárne ani přede mnou a ani po mě nikoho nemá, takže časem to rozhodně není. Kvůli zjištění výšce děložní sliznice mi byl dělám ultrazvuk vaginálně, jenže během něho na mě nebylo vůbec mluveno a chovala se z mého hlediska tak, že mi přehlížela, Prožívala jsem tam
ohavné stavy jako při znasilnění a dost to i bolelo. Předtím mi ještě řekla větu,, koukneme se na to proč nám to furt nejde´´ přitom jsem ji minulé na tu větu,, furt nám to nějak nejde, že jo´´ řekla, že nikoho nemám, a pokaždé se sama ptá jestli už byl pohlavní styk a pokaždé ji řeknu, že nebyl.
4. den jsem se v noci probudila a hnusné a hodně živě se mi to vracelo. Párkrát se mi to stalo, že sem se v noci probudila a stále na to myslela, čas od času pravidelně se mi to vrací to její přehlížení a ten stav bezmoci, že prostě mám doma uzkostné stavy.
Psala jsem ji maily, kde jsem nepochodila, že prý o ničem neví, a ředitel nemocnice mi ani po měsíci nenapsal žádnou odpověd, napsala jsem tedy znova a byli mi napsány jen dvě věty, z toho ta jedna byla, že pacientka se slovně ani fyzicky při vyšetření neprojevovala, tudíz lekařka nic nezaznamenala. Podle slov lekařky je to tak, že člověk před bolestí uhýbá či zatíná svaly. Já je holt nazatla, bolestí jsem uhnout nemohla, protože mi sondou tlačila na hymen, a byla jsem paralizovaná bolestí a těmi ohavnými stavy. A hlavně i idiot by chápal, že tam není kam uhnout, natož jako panna bych si hodně pomohla! Můžu si za to sama, měla jsem to prý říct, ale já nemohla mluvit z toho jak mi bylo, jsem vyhublá vyčerpaná 47kilová osoba, která je přetížená a neměla jsem žádnou sílu v sobě promluvit, myslela jsem si, že když se o pár milimetrů jen pohnu jak promluvím, tak mi protrhne jak na hymen tlačila.
Je mi doporučeno z psych. pořádný, abych chodila ke klinickému psychologovi, že by se mi z toho mohlo rozjet trauma. Samozřejme sem se řediteli nemocnice zmínila jak je to i nefér, že si za to klidně můzu i někde platit peníze.
Soucitně to asi moc nechápou. A navíc jsem se i jinde dozvěděla, že vaginálně se to dělá jen při vážných problémech a rozhodně se to dá dělat přes stěnu břišní, ona však tvrdí, že je to nepřehledné. Jako argument jsem ještě od ní dostala poznámku, že ona rozhodně přes bolest nic nedělá, a že prý veškery průběh a postup mi byl vysvětlem, jak při první nasvstěve tak i teď. Ale není to pravada - nebyl, o to víc mě to rozhodilo, že tohle použila na obranu, protože je to lež.
Chci se zeptat, protože po tomto zážitku jsem přestala důvěřovat lekařům už definitivně, zda je nutné, aby ženy chodili na preventivní gynekologické prohlídky že zákona a co, když tam vůbec chodit nebudu.
Často i jinde např. u psychiatrů, psychologů, a i u zubařů tady hlavně měním lékaře kvůli aroganci, že na mě třeba zvyšují hlas, nebo přehlíží u vyšetření, sice je to stres, ale ne trauma.
Ale když se vám toto stane u gynekologa, tak teď po půl roce mi je furt zlé. Nestojí mi to zato tam chodit, vím že mi budou traumatizovat i jinde, lidí si na ne stěžují i na internetu, a někdo zažil i horší gynekogy než já. Jsem 32 letá a mám deprese, brala jsem antidepresiva, a i přesto se ke mě takhle chovaj, nechci si znehodnocovat život dalšíma traumata z gynekologie, tak chci vědět, jestli je to že zákona nutnosti tam vůbec chodit? Děkuji, s pozdravem Iveta
Komentáře vytvořeny pomocí CComment