Lidé, kteří pořizují závěť, by nyní měli mnohem více zvážit, zda její sepsání zvládnou vlastními silami, nebo zda není rozumnější se obrátit na odborníka – notáře. Nový občanský zákoník (NOZ), který má nabýt účinnosti od ledna 2014, totiž přináší v dědickém právu obrovské změny.
Ve zcela nové právní úpravě se nesnadno orientují odborníci, natož laici. Těm hrozí, že jejich poslední vůle bude mít nedostatky, pro které se nemusí po jejich smrti naplnit.
Zůstavitel může například v závěti dědicům určit podmínky, za kterých budou dědit, dát jim příkazy, může krátit i nezletilého potomka, což dosud možné nebylo.
Zůstavitel by měl rovněž vědět, že stoupne váha jeho závěti. Když v ní například výslovně neuvede, že se dědicové mohou případně dohodnout i jinak, než určil v závěti, dědicové vše přesně zdědí tak, jak stanoví závěť. Když se jim to nebude líbit, budou mít možnost přerozdělit zděděný majetek jinak až po vypořádání dědictví.
Notář se v nové úpravě dědění musí dobře vyznat. Sepisování závětí patří mezi tradiční činnosti této profese, a má proto velké zkušenosti. Pořizovateli závěti vše vysvětlí a podle jeho konkrétní životní situace mu poradí, které novinky využít a jak.
Podle jejích slov jsou změny zcela převratné a s některými si laik jen těžko poradí. „Může jít třeba o otázku, zda je v daném případě vhodné určit vykonavatele závěti či nikoli.
Závěť se neztratí
Pořídit závěť formou notářského zápisu bude ale výhodné i z jiných důvodů. Jsou shodné s těmi, pro které se mnohdy vyplatí sepsat závěť s notářem již dnes.
Předností závěti pořízené formou notářského zápisu mimo jiné je, že závěť je u notáře nejen sepsána, ale také uložena. Pořizovatel dostane jen prostý opis závěti a protokol o přijetí závěti do úschovy. Závěť se tedy nemůže ztratit či zničit.
Když zůstavitel zemře, notář, který projednává dědictví, nahlédne do Centrální evidence závětí vedené notářskou komorou ČR a v ní zjistí, u kterého notáře je závěť uložena, a poslední vůli si od něho vyžádá.
Jistota, že závěť nemůže „zmizet ze světa“, je velmi důležitá. Pokud totiž závěť byla nějakou formou sepsána, ale nenajde se, ať už z jakéhokoli důvodu, pak musí nastoupit dědění ze zákona. Tedy cesta, kterou si zůstavitel pořizující závěť rozhodně nepřál. Sepsáním závěti u notáře si může být zůstavitel jistý i tím, že žádná její část nebude v rozporu s právem, a tedy neplatná.
Úkol notáře ale nespočívá jen v tom, že zůstavitelovu poslední vůli odborně sepíše, ale že mu i poradí, jak naložit s majetkem. S tím mají notáři bohaté zkušenosti, protože sepisování závětí je jejich tradiční činností.
Porada s notářem o tom, jak naložit s majetkem, třeba ukáže, že některé převody je lepší řešit už za života zůstavitele, například darem potomkům nebo některému z nich.
U notáře lze uschovat i závěť sepsanou jinak
Je dobré vědět, že i člověk, který pořídil vlastnoruční závěť, či ji pořídil před svědky, může dát závěť k notáři do úschovy.
Kromě bezpečného uložení závěti to má tu výhodu, že notář i v tomto případě posoudí tuto závěť a pořizovatele na její případné nedostatky upozorní.
Kolik zaplatíte notáři za sepsání závěti?
Tomu, kdo chce uložit závěť do notářské úschovy, ale sepsat si ji sám jen proto, aby ušetřil, lze poradit, že tím moc nezíská.
Sepsání závěti u notáře a její automatická úschova přijde celkem na 1800 Kč plus DPH ve výši 21 procent. Úschova „donesené“ závěti stojí 1100 Kč plus DPH ve výši 21 procent. Rozdíl je tedy v řádu stokorun.
Závěť sepsaná formou notářského zápisu a uložená u notáře nijak neovlivňuje možnost zůstavitele kdykoli pořídit novou závěť, a to jakoukoli formou, kterou zákon dovoluje. Tedy třeba i vlastnoručně.
Platí totiž obecná zásada, že nová závěť zrušuje předchozí v té míře, v jaké stará závěť vedle nové nemůže obstát. Lze ovšem doporučit, aby i nová závěť byla uložena u notáře.
A jak může zůstavitel disponovat se závětí uloženou u notáře? Dnes platí, že závěť, která nebyla sepsána notářským zápisem a byla uložena do úschovy, může notář kdykoli vydat.
Závěť či závěti pořízené formou notářského zápisu zůstávají v úschově u notáře až do smrti zůstavitele a jsou pak všechny předloženy při projednávání dědictví. To je z hlediska zůstavitele určitá nevýhoda, protože příbuzní tak z nich poznají, že třeba podle první závěti měli dědit a podle další už nikoli nebo méně.
Nový občanský zákoník to ale změní. Zůstavitel bude moci požadovat, aby mu byla uložená závěť kdykoli vydána. Bude-li vydána závěť sepsaná formou notářského zápisu, bude ale vydáním považována za odvolanou. Bude-li vydána pouze uschovaná závěť, kterou zůstavitel pořídil jiným způsobem, zůstane i nadále platnou.
A podle kterého zákoníku – dosavadního, či nového – má zůstavitel postupovat při pořízení závěti v současné době?
Mohou si vybrat ten i onen. Závěť sepsaná podle dnešní normy zůstane totiž platná i po 1. lednu 2014. Kdo ale už teď pořídí závěť s využitím novinek, které přinese nový zákoník, musí počítat s tím, že se uplatní jen tehdy, kdyby zemřel po 1. lednu 2014.
Zdroj: novinky.cz, 16.9.2013
Komentáře vytvořeny pomocí CComment