Oprávněnost či neoprávněnost užití zásady in dubio pro reo? : Na základě smlouvy o dílo u mne v bytě pracuje člověk, který dostal zaplaceno předem. Poté, co vykoná zlomek práce a nakoupí zlomek materiálu, přestane pracovat a zbytek peněz si neoprávněně ponechá. Odstoupím od smlouvy.
On se dále zdiskredituje tím, že požaduje neoprávněně další velkou sumu za ušlý zisk a nadbytečné výdaje. Podám trestní oznámení. U výslechu se ke zpronevěře dozná, dodatečný pokus mě okrást rovněž přizná. Požaduje však úhradu "víceprací". Jsou to práce, které provedl, aniž by je se mnou jakkoli domluvil, týkají se bezprostředně předmětu díla, ve smlouvě nejsou uvedeny. Požaduje za ně neobvykle vysokou částku. Vyšetřovateli nepředloží nic, ani faktury, ani účty, ani stavební deník, ani dohodu o vícepracech. Z jeho jednání je tedy jasné, že nekonal v dobré víře. Ze sumy, kterou požaduje za "vícepráce" zase vyplývá, že nebyla předem dohodnuta. O porovnání s obvyklou cenou se vyšetřovatel nesnaží a stíhanému přizná sumu za vícepráce, o jakou si řekl. Podle zásady in dubio pro reo. Byla tato zásada užita správně? Děkuji, Petr
Komentáře vytvořeny pomocí CComment