Zákoník práce omezuje počet opakování sjednání pracovní smlouvy na dobu určitou u jednoho zaměstnavatele. Zákon o vysokých školách obsahoval v tomto smyslu výjimku, která opakované sjednání s akademickými pracovníky libovolně-krát umožňovala, ale tento paragraf přestal být účinný novelou zákona o vysokých školách 365/2011 Sb. od 1. 1. 2012.
Před tímto datem proběhlo značné množství prodlužování smluv na dobu určitou, kolik jich může maximálně proběhnout návazně na to po tomto datu? Zákoník práce má v § 39 odst. 2 klauzuli stručně označenou "třikrát a dost", tj. čtvrté sjednání pracovní smlouvy nebo jejího prodloužení na dobu určitou ze strany zaměstnavatele lze považovat za pracovní smlouvu na dobu neurčitou, prohlásí-li zaměstnanec, že trvá na dalším zaměstnání. Otázka je, zda předchozí opakování smlouvy se po roce 2012 mají započítat (bylo jich celkem 5) a tudíž 6. opakování uzavřené 2014 lze považovat za dobu neurčitou, i když zaměstnavatel určil dobu 3 roky. Přechodná ustanovení Zákoníku práce ZP nejsou zcela jasná a judikát nenalezen. Děkuji, Dušan
Komentáře vytvořeny pomocí CComment