Náhrada škody, odpovědnost za škodu v práci

V daném případě je rozhodující, zda jste v době vzniku škody užívala automobil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, či nikoliv, tj. , pouze pro soukromé účely.
V prvém případě byste zaměstnavateli odpovídala dle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, v platném znění za zaviněné porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. V druhém případě byste však zaměstnavateli odpovídala dle občanského zákoníku za objektivní škodu, kterou jste mu způsobila.
V daném případě se domnívám, že parkování před domem nesouvisí s plněním pracovních úkolů, pokud toto není dohodnuto se zaměstnavatelem jinak. Vaše odpovědnost by se tedy měla posuzovat dle občanského zákoníku, dle kterého povinnost k náhradě škody vzniká porušením dobrých mravů, porušením právní povinnosti a porušením smlouvy. Pokud jste učinila vše k tomu, aby k poškození vozidla nedošlo, což v daném případě předpokládám, že ano, pak by přicházela v úvahu odpovědnost za porušení smlouvy dle § 2913 nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), která je koncipována jako odpovědnost bez ohledu na zavinění, tedy odpovědnost za výsledek. Výsledkem je poškozené auto, které je v majetku zaměstnavatele a není rozhodné, zda je zde Vaše zavinění. Odpovědnosti byste se však mohla zprostit prokázáním tzv. liberačních důvodů uvedených v § 2913 odst. 2 NOZ: „Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. “.
Výše uvedeným ustanovením NOZ je možné u zaměstnavatele argumentovat. Je však třeba uvést, že při posouzení případu náhrady škody je nutné vzít v úvahu všechny rozličné okolnosti, které nemusí být vždy zcela jednoznačné.