Občanské sdružení, spolek

V obecné rovině dle § 219 občanského zákoníku platí, že stanovy spolku mohou založit pobočný spolek jako organizační jednotku spolku nebo určit, jakým způsobem se pobočný spolek zakládá a který orgán rozhoduje o založení, zrušení nebo přeměně pobočného spolku. Zákonodárce tedy ponechává maximální volnost spolku, který hodlá pobočný spolek založit, resp. umožňuje, aby byly takřka všechny podstatné otázky existence a fungování pobočného spolku upraveny ve stanovách hlavního spolku a pobočného spolku (tomu ostatně nasvědčuje i poměrně stručná právní úprava pobočných spolků, obsažená v § 228 a násl. občanského zákoníku).
Na tomto místě odcituji stručně z komentáře občanského zákoníku (dostupného v systému ASPI), v němž se doc. JUDr. Dvořák k § 219 občanského zákoníku vyjadřuje následovně:
"Stanovy lze za trvání spolku i změnit, popř. některé z jejich fakultativních ustanovení bez náhrady zrušit. Stane-li se tak ve vztahu k úpravě pobočného spolku, musí být zároveň určeno, jaký bude další osud pobočného spolku; pouhé zrušení ustanovení stanov hlavního spolku ještě ke zrušení pobočného spolku nevede. Hlavní spolek je tu ovšem ve výhodnější pozici, protože jeho orgán příslušný ke změně stanov hlavního spolku může provést takovou jejich změnu, která další existenci pobočného spolku vyloučí, a to i proti vůli členů pobočného spolku."
Dle § 228/1 občanského zákoníku je právní osobnost pobočného spolku odvozena od právní osobnosti hlavního spolku. Pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku a zapsaném ve veřejném rejstříku, tzn. že pobočný spolek je samostatnou právnickou osobou (vázanou samozřejmě vlastními stanovami a stanovami hlavního spolku).
Pro osvětlení postavení pobočného spolku ve vztahu ke spolku hlavnímu odcituji opět z komentáře občanského zákoníku z pera doc. JUDr. Dvořáka:
"Naproti tomu ve vztahu k spolkovému jmění zvolil zákonodárce jinou konstrukci. Jmění pobočného spolku není jměním hlavního spolku a jmění hlavního spolku není jměním pobočného spolku; jedná se tu o dvě - co do osoby svého vlastníka - zcela odlišná a nezávislá jmění. Přesto však hlavní spolek jistý vztah k jmění pobočného spolku má, neboť může rozhodnout o zrušení a zániku pobočného spolku cestou změny svých stanov, a tím sice nepřímo, leč přesto dosti významně ovlivnit další osud jmění pobočného spolku.
…
I pobočný spolek musí mít své stanovy, pro které … platí totéž, co pro stanovy spolku hlavního.
…
Nejisté ovšem je, zda stanovy hlavního spolku zavazují i pobočný spolek, a obráceně zda stanovy pobočného spolku zavazují i hlavní spolek. Vzhledem k tomu, že právní osobnost pobočného spolku je derivátem právní osobnosti hlavního spolku (§ 229 odst. 1) a že každý člen pobočného spolku je ipso facto automaticky i členem hlavního spolku (§ 234), je jen logický závěr, že stanovy hlavního spolku zavazují i pobočný spolek, ovšem obráceně to neplatí; ostatně ne každý člen hlavního spolku musí být i členem pobočného spolku."
Co do existence hlavního a pobočného spolku je podstatným § 230 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:
- zrušením hlavního spolku se zrušuje i pobočný spolek,
- hlavní spolek nezanikne dříve, než zaniknou všechny pobočné spolky.
Co do ingerence hlavního spolku do práv členů spolku pobočného je vhodné poukázat na § 220/2 občanského zákoníku, dle něhož lze omezit práva nebo rozšířit povinnosti spojené s určitým druhem členství jen za podmínek určených předem ve stanovách, jinak se souhlasem většiny dotčených členů. To neplatí, má-li spolek k omezení práv nebo rozšíření povinností spravedlivý důvod.