Věc je poněkud složitější pro odpověď. Často se majitelé domů domnívají, že pokud nemají písemnou nájemní smlouvu, tak nemají vlastně žádnou, ale nebývá to vždycky pravda.
V minulosti (asi před 12 lety) platilo, že stačí smlouva ústní. To znamená, že ten, kdo uzavřel v dávné minulosti ústně smlouvu o nájmu, může u soudu prokázat, že stále trvá ústní nájemní smlouva, která se nezměnila.
Soud by pravděpodobně postupoval tím směrem, že by obě strany vedl ke smíru a uzavření písemné smlouvy, která by vymezila jejich práva a povinnosti. Samozřejmě pokud by soud zjistil, že nájemní smlouva neexistuje a není ani žádný jiný vztah ke konkrétnímu bytu, pak by mu nezbylo než rozhodnout o vyklizení bytu, ale ani zde to není tak jednoduché.
Soudy se pak zabývají i tím, proč v bytě osoba bydlela, jak dlouho tam bydlela, jak se do toho domu dostala, co je důvodem vystěhování, jak se chovala z hlediska placení nájmu, údržby domu apod. A není vyloučeno, že po posouzení všech okolností by soud sice rozhodl o vystěhování z bytu, ale třeba za podmínky přidělení náhradního bytu apod.
Problém tedy je ve dvojí rovině, tzn. zda je nájemní smlouva, či není, a pokud není, jakou bytovou náhradu by soud určil vzhledem k okolnostem kokrétního případu.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment