Jiné

Dobrý den,
dodatkovou dovolenou najdeme upravenou v § 215 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce. Z tohoto ustanovení lze dovodit, aby zaměstnanci vznikl nárok na dodatkovou dovolenou v plném rozsahu – tj. v délce jednoho týdne, musí být stanovené podmínky splněny bez výhrad, tj. po celý kalendářní rok.
Nevykonává-li zaměstnanec práce uvedené v § 215 ZP po celý rok, přísluší mu pouze poměrná část dodatkové dovolené, a to za každých 21 odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené, přičemž jedna dvanáctina z pěti dnů činí 0,42 dne (což se v praxi zaokrouhluje na ½ dne).

V tomto případě je nutné důsledně rozlišovat, která překážka v práci se posuzuje za výkon práce a nemá vliv na krácení dovolené a u které se dovolená bude krátit. Co se považuje za výkon práce stanoví § 348 odst. 1 ZP - Za výkon práce se považuje doba
a) kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy,
b) dovolené,
c) kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,
d) kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho mzda nebo plat nekrátí.

ZP tak prostřednictvím § 216 odst. 3 ZP z hlediska vzniku nároku na dodatkovou dovolenou „toleruje“ mimo jiné nepřítomnost v práci pro důležité osobní překážky v práci, pokud jsou uvedeny v nařízení vlády č. 590/2006 Sb. , kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci.

Na druhé straně za výkon práce však nelze považovat dočasnou pracovní neschopnost, která nevznikla jako důsledek pracovního úrazu či nemoci z povolání.
Tedy často se stává, že zaměstnanec, který byl v kal. roce z důvodu nemoci (nejedná se o nemoc z povolání) např. 14 dnů v dočasné pracovní neschopnosti, bude poměrně krácena dodatková dovolená, ale dovolená za kalendářní rok krácena nebude.