Neoznámení rozhodnutí účastníkovi správního řízení - důsledky

Situace, na kterou lze vztáhnout závěry tohoto rozhodnutí NSS, může v praxi nastat např. v řízení o vydání stavebního povolení, kdy příslušný stavební úřad na vydaném stavebním povolení vyznačil doložku právní moci, ač nebylo řádně oznámené některému účastníkovi řízení (např. vlastníkovi sousední nemovitosti, která bude stavbou dotčena). Opomenutý účastník řízení může podat (a v praxi tak často činí) opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí. Pro stavebníka, který již v dobré víře v právní moc vydaného stavebního povolení započal s prováděním stavby, takovéto podání opomenutého účastníka může způsobit prodloužení trvání stavebního řízení.

Včasnost podání opomenutého účastníka bude hodnotit příslušný stavební úřad. Pokud stavební úřad dojde k závěru, že podání účastníka bylo podáno včas a stavební práce byly tudíž stavebníkem provedené na základě nepravomocného stavebního povolení, zahájí řízení o odstranění stavby dle ustanovení § 129 zákona č. 183/2006 Sb., v platném znění, stavební zákon. V průběhu řízení o odstranění stavby může stavebník požádat stavební úřad o vydání dodatečného stavebního povolení. V případě, že předmětem dodatečného stavebního povolení bude stavba již dokončená, stavební úřad může s užíváním takovéto stavby vyjádřit souhlas.  

Posouzení situace, kdy lze za jistých, NSS striktně definovaných předpokladů, považovat vydané správní rozhodnutí za pravomocné, i přestože nebylo řádně oznámené některému z účastníků řízení, bude předmětem posuzování správního orgánu. Správní orgán musí zhodnotit, zda jsou zde okolnosti pro posouzení podání opomenutého účastníka za pravomocné či nikoliv.

Až do vydání zmíněného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen „NSS") byla judikatura značně kolísavá. NSS se v některých případech klonil k názoru, že důsledkem neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení vydané rozhodnutí nemůže nabýt právní moci (např. rozhodnutí se sp. zn. 4 As 27/2003, 3 As 58/2003), v jiných dovozoval, že opomenutý účastník může podat proti neoznámenému rozhodnutí odvolání, to však pouze ve lhůtě 3 měsíců od okamžiku, kdy se o existenci rozhodnutí a řízení dozvěděl (např. rozhodnutí se sp. zn. 3 As 35/2004, 2 As 20/2005), případně že opomenutý účastník může podat odvolání, ale jen do skončení běhu lhůty pro podání odvolání neopomenutých účastníků řízení.

Předmětné rozhodnutí rozšířeného senátu NSS sjednotilo na tuto problematiku názor a definovalo podmínky, za kterých může správní orgán rozhodující o odvolání, resp. jiném opravném prostředku opomenutého účastníka, považovat vydané rozhodnutí za pravomocné, i přestože mu nebylo oznámené.

NSS shrnul svou argumentaci následovně: Dle jeho názoru nelze dovodit, že účinky rozhodnutí vydaného veřejnou mocí (a tedy vznik subjektivních práv a povinností) mohou nastat pouhým během času vůči tomu, kdo v rozporu se zákonem nemohl vykonávat svá práva v řízení, v němž bylo takové rozhodnutí vydáno, neznal obsah rozhodnutí, nemohl se procesu účastnit a nemohl se proti jeho vydání bránit prostředky, které mu procesní předpis umožňuje. Nemožno však ani dovodit, že nesprávné vyznačení právní moci na rozhodnutí za situace, kdy některému účastníkovi rozhodnutí nebylo oznámeno, může mít pro takového účastníka fatální důsledky jen proto, že od nesprávného vyznačení právní moci uběhla dlouhá doba.

Právní moc rozhodnutí, jen tím, že při oznamování rozhodnutí byl opomenut účastník, nemůže být dle názoru NSS zvrácena za splnění těchto předpokladů: 1. Opomenutý účastník byl seznámen s dostatečnou jistotou a včas s obsahem vydaného rozhodnutí, především tedy, kdy a kým bylo vydáno, jak jej lze identifikovat, jakým způsobem a v jakém rozsahu mu takovéto rozhodnutí zasahuje do jeho práv, a měl tedy možnost účinně bránit své práva. 2. Opomenutý účastník byl seznámen s takovýmto rozhodnutím ve výše uvedeném rozsahu v době, kdy ještě ostatní účastníci nemohli vycházet z toho, že takovéto rozhodnutí nabylo právní moci.

Jak uvádí NSS, právní moc takovéhoto rozhodnutí je při nesplnění těchto předpokladů otřesena a není dostatečné, že opomenutý účastník „o faktu existence rozhodnutí věděl (ale s jeho obsahem se včas seznámit nemohl), nebo dokonce jen to, že vědět měl a mohl."

NSS zdůraznil, že na újmu ostatních účastníků nelze zvrátit právní moc rozhodnutí jenom proto, že opomenutému účastníkovi nebylo rozhodnutí řádně formálně oznámeno (doručeno), pokud takovýto účastník obsah rozhodnutí znal buď fakticky (např. pošta vydala zásilku s rozhodnutím nesprávně sousedovi, rozhodnutí nebylo doručeno do vlastních rukou), nebo proto, že se o této skutečnosti dozvěděl z jiného zdroje. V takovémto případě bude plynout lhůta pro podání řádných a mimořádných opravných prostředků ode dne, kdy se o obsahu tohoto rozhodnutí opomenutý účastník dozvěděl. Toto seznámení se s obsahem rozhodnutí, které mu nebylo doručené, však musí mít pro opomenutého účastníka stejnou informační hodnotu.

Ve svém rozhodnutí NSS výslovně uvedl, že výklad o nahlížení na právní moc rozhodnutí, i přestože nebylo toto rozhodnutí opomenutému účastníkovi formálně oznámeno „naprosto nelze nadužívat: dochází tu sice ke střetu zpravidla rovnocenných práv, ale výhoda, poskytovaná účastníkům, kteří nabyli práva podle pravomocného rozhodnutí, může převážit jen tam, kde lze spravedlivě a zcela bezpečně mít za to, že opomenutý účastník měl dostatečnou a účinnou šanci se bránit, kdy věděl bez rozumných pochyb, že (a kdy, čím a jak) mu bylo zasaženo do jeho vlastních práv." Jak dále uvádí NSS, nelze poskytnout ochranu takto opomenutému účastníkovi, pokud „proti tomu včas nezasáhl (z liknavosti, z důvodů spekulačních, pro zamýšlenou budoucí šikanu třetích osob), nebo prostě proto, že se zásahem do svých vlastních práv původně souhlasil (má tu místo zásada klasické římské jurisprudence, volenti not fit iniuria, neboli „svolnému se neděje bezpráví").

Není tedy vyloučené, že i rozhodnutí, které správní orgán nebo ostatní účastníci řízení mají za pravomocné, může být účinně napadeno opomenutým účastníkem řízení bez ohledu na dobu, která uběhla ode dne, vyznačeného jako den právní moci.

Lze tedy uzavřít, že procesně zhojitelnou vadou bez újmy na nastalé právní moci rozhodnutí je takovéto opomenutí účastníka při oznámení rozhodnutí pouze v případě a za předpokladu, že fikce oznámení rozhodnutí nastala natolik včas, že opomenutý účastník mohl užít zákonných procesních prostředků na svou obranu ještě před tím, než správní orgán měl rozhodnutí za pravomocné. V případě, že správní orgán bude rozhodovat o takovémto podání opomenutého účastníka, bude jeho úkolem, aby řádně přezkoumal skutkové okolnosti a zhodnotil, zda a případně kdy se opomenutý účastník seznámil s obsahem rozhodnutí, které mu nebylo řádně oznámené.